Spíše drama s komiksovými prvky, než velkolepá komiksovka s nádechem dramatu.
V USA a dalších zemích je Black Panther (2018) považován za zlomový film, ale v našich končinách bylo přijetí výrazně chladnější. Důvody pro to asi nemá cenu podrobněji řešit, stačí se podívat do diskusí k filmu, některé výtky jsou poměrně pochopitelné, jiné jsou... no prostě nejsou úplně ospravedlnitelné.
Nicméně, objektivním faktem je, že Black Panther byl úspěchem, což vedlo k logickému kroku a to schválení dvojky. Její vznik ale zkomplikovala skutečnost, že představitel hlavní role Chadwick Boseman v roce 2020 nečekaně zemřel.
Druhý Black Panther s podtitulem Wakanda nechť žije se tím pádem dočkal výrazných změn a není řeč jen o tom, že se identity Black Panthera ujal někdo jiný, ale obecně o směru filmu. Zatímco původní verze měla řešit to, jak se T'Challa vypořádává s tím, že byl pět let mimo dění a tento čas už mu nikdo nevrátí, finální podoba Wakanda nechť žije se soustředí na to, jak se Wakanda a T'Challovi blízcí vyrovnávají s jeho ztrátou.
V předchozích marvelovkách už jsme byli svědky tragických smrtí, ale tahle je trochu jiná. V první řadě je to proto, že Chadwick zemřel, takže nejde jen o odchod fiktivní postavy, ale i jejího představitele, což přidává na emotivním nádechu a kromě toho smrt T'Chally nebyla klasicky hrdinská, neobětoval se za záchranu světa, nezemřel během bitvy, ale prohrál souboj s nemocí.
Trochu jsem se obával toho, že film bude hodně sentimentální, což mi, jako člověku, který není vysloveně emotivní, obvykle vadí, ale pravdou je, že ve druhém Black Pantherovi je tragické téma podáno velmi uctivým způsobem, kdy z vás nejsou za každou cenu ždímány emoce skrze přehnaně dojemné scény. Vsadilo se na chvilky, kdy některé z postav sedí u ohně s výrazem plným bolesti a v podstatě nastane úplné ticho a přesto to funguje lépe než, pokud by ronily vodopády slzy za doprovodu srdcebolné hudby. A byl jsem poměrně překvapen, že tahle příběhová linka mě oslovila.
Druhá je globálnější, není tak komorní a nezaměřuje se na emocionální stránku. Řeší to, jak na Wakandu (a především její zásoby kovu vibrania) pohlíží zbytek světa a také se zaměřuje na novou mocnou říši pod vedením antihrdiny Namora (Tenoch Huerta).
Ten má to, co by správný padouch/antihrdina měl mít, což je pochopitelná motivace. Jeho činy jsou více než sporné, ale jeho cíl relativně pochopitelné. Navíc má poměrně zajímavé schopnosti (dobře, křídla na kotnících jsou sice věrná předloze, ale jsou trochu úsměvná, ovšem jeho silové dispozice k smíchu rozhodně nejsou) a působí jako skutečná hrozba.
Upřímně na mě ale tahle dějová linka o geopolitické situaci Wakandy působila trochu neuceleně, v určitých momentech nedržela úplně pohromadě a zasloužila by ještě určitou scenáristou péči.
Více prostoru pro některé z postav
Potěšilo mě, že bylo více pozornosti věnováno některým postavám z prvního filmu, na druhou stranu mě trochu zklamalo, že například Ayo (Florence Kasumba) sice měla výraznější part, ale propagační materiály naznačovaly, že prostoru bude mít víc a je škoda, že neměla, protože jde o zajímavou hrdinku.
Bylo nám představeno (kromě Namora) i několik dalších nováčků. Někteří působí zajímavě, jiní ale neměli šanci se úplně předvést.
Postavy jsou samozřejmě důležité, ale byť bylo řečeno, že je Wakanda nechť žije na poměry Marvelu až překvapivě dramatickou podívanou (a řeší vážná témata dospělým způsobem), je to pořád marvelovka, takže samozřejmě dojde i na akční scény. Není jich velký počet, ne s ohledem na stopáž cca 160 minut a nemůžu říct, že by některá vysloveně vyrazila dech.
Jde o líbivé momenty s docela povedenou choreografií soubojů, na druhou stranu, některé triky nejsou úplně doladěné a některé scény jsou dost nepřehledné.
Žádné větší výtky ale nemám k hudbě. Samozřejmě je to subjektivní záležitost, ale já jsem byl se zvukovou stránku spokojen.
Black Panther: Wakanda nechť žije je možná zatím to "nejdospělejší marvelovkou". Sice je prošpikovaná triky, ale její jádro je dramatické. A funguje to. Určitě lépe než další stěžejní zápletka o Wakandě a jejím místě ve světě. Ta také není špatná, ale není dějově úplně ucelená. Přesto je druhý Black Panther povedenou komiksovou, která vám nevyrazí dech akcí, ale emotivní dopad na vás mít zřejmě bude.
Klady:
+: Emotivní, ale ne laciným způsobem
+: Zajímavý padouch
+: Obsazení
Zápory
-: Příběh občas působí roztříštěně
-: Některé postavy by si zasloužily více prostoru
-: Triky nejsou ideální
Hodnocení:
Fungující drama, které umí vyvolat emoce, aniž by přehnaně tlačilo na pilu. Jde o důstojné sbohem T'Challovi i Chadwicku Bosemanovi a právě dějová linka o ztrátě milované osoby je silnou stránkou filmu. V případě další stěžejní zápletky, která se zaměřuje na Wakandu a její místo ve světě je už situace o trochu horší, dějově působí poměrně roztříštěně. Neznamená to ale, že by byl druhý Black Panther špatným filmem. Jde o překvapivě dospělou a emotivní marvelovku, která funguje lépe během komorních momentů, nežli ve chvíli, kdy se snaží být epickou.
Verdikt: 75 %
Zdroj: Marvel Studios (fotografie)
0 komentářů:
Okomentovat