Recenze: American Horror Story S06E01 (Chapter 1) - Je to úplně jiné, než byste čekali

A je to dobře.

Vůbec se netajím tím, že se mi nelíbilo, kterým směrem se ubíraly novější řady American Horror Story. Bylo v nich hodně krve a sexu, hrálo se na efekt, ovšem atmosféra se nám začala hodně rychle vytrácet.

Ale vypadá to, že v případě šesté série se American Horror Story vrátí k hororovým kořenům a bude sázet spíše na tajemné pohyby ve stínech a poctivé lekačky, než aby těžilo jen z vizuálně přitažlivého (ale trochu nudného) násilí a nahoty.

Šestá řada má podtitul Roanoke a je koncipovaná jako ony (mnou nepříliš oblíbené) pořady, kdy lidé vyprávějí své zážitky a to je prokládáno hranými scénami, kde herci přehrávají popisované události.

Zápletka jako taková není kdovíjak objevná, máme tu sympatický, téměř idylický pár Shelby (Lily Rabe) a Matta (Andre Holland), kteří jsou v Los Angeles přepadeni a tak se rozhodnou přestěhovat na venkov.

Koupí si hezký dům a doufají, že budou moci zapomenout na to, co se jim přihodilo. Ale to se samozřejmě pletou, nejen, že je místní obyvatelé nepřijmou s otevřenou náručí (na jihu zrovna nefandí rasově smíšeným párům), ale na farmě se začnou odehrávat podivné věci.

S originalitou si scenáristé hlavu příliš nelámali, ale není to až takový problém, zřejmě to byl záměr natočit vlastní verzi klasických příběhů "podle skutečných událostí", které jsou k vidění na obrazovkách docela často.

Ono je to vážně docela strašidelné

Je to opravdu chytrý koncept, který tvůrcům dovoluje například nechat hrát jednu postavu dvěma herci. "Reálná" osoba na kameru vypráví, co se jí přihodilo a další herec ji pak ztvárňuje ve scénách, které přehrávají to, co se mělo údajně odehrát. Například skutečnou Shelby hraje Lily Rabe, její televizní verzi Sarah Paulson.

Je svým způsobem zvláštní sledovat, jak jednoho člověka ztvárňují dva lidé, ale má to své kouzlo, jelikož to každý dělá trochu jinak. A kromě toho, díky obsazení velmi kvalitních herců (což je jeden z dlouholetých kladů American Horror Story) si to člověk opravdu užívá (i když na Adinu Porter si budu muset zvykat, její styl mi nesedl ani v True Blood).

Jsem ovšem docela zvědavý, jak budou do příběhu zakomponovány další postavy, protože už víme, že byla přizvána hromada herců z předchozích řad, ale zatím to vypadá, že šestá série bude docela komorní.

A sluší jí to. Žádné nabubřelé kostýmy, žádné pestrobarevné neonové scény, ale potemnělý dům plný tmavých zákoutí.

Klasické hororové schéma, které v tomto případě (nebo alespoň v prvním dílu) funguje. Tvůrci se zaměřili na budování mrazivé atmosféry a vychází jim to. Bez ohledu na to, že volí standardní klišé žánru, ve stylu - Shelby něco zažije, když se vrátí domů její muž, není ani stopy po tom, že by se něco stalo.

Tempo pomalejší, ale vůbec to nevadí

Naštěstí, to netrvá dlouho a byť Matt zůstává skeptikem, začíná věřit tomu, že se děje něco podivného. Ale to je nám naznačováno jen skrze různé útržky a je to lepší, než kdyby nám to bylo naservírováno na stříbrném podnose jako v některých předešlých sériích. Ona člověka víc vyděsí hromada rozvěšených zvláštních figurek v lese, než okaté podřezávání krků a sex na zkrvavené posteli. Ale očividně i na brutalitu dojde, ale nebude tu jen pro efekt. Pomůže zintenzivnit atmosféru.

Nová série začala úplně jinak, než jsem předpokládal. American Horror Story se uklidnilo, sundalo nohu z plynu a sluší mu to.

Jestliže vám vyhovovalo pojetí předchozích sérií, tak asi budete ze začátku zaskočení pomalejším tempem prvního dílu Roanoke, ale až si zvyknete na to, že stylově je aktuální řada výrazně odlišná, určitě jí přijdete na chuť.

Ve zkratce:

American Horror Story: Roanoke je výrazně jiný, než předchozí řady. Ty sázely na efektní krvavé scény, ale atmosféra se pomalu vytrácela (hlavně v sérii Hotel), Roanoke ubrala na brutalitě (ale ne úplně) a zaměřila se na postupné budování mrazivé atmosféra. A i když to občas dělá skrze hororová klišé, funguje to.

Klady

+: Herecké obsazení
+: Dusná atmosféra
+: Výrazně jiný styl, než v předchozích řadách

Zápory

-: Několik žánrových klišé
-: Tempo by pro někoho mohlo být až příliš pomalé

Hodnocení: 85 %
Sdílej na Google+

Autor: Jan Lysý

    GOOGLE+ KOMENTÁŘE
    FACEBOOKOVÉ KOMENTÁŘE

0 komentářů:

Okomentovat